Ve svých 35 letech jsem poprvé otěhotněla. Zhruba v polovině těhotenství jsem na testech OGTT obdržela nečekanou diagnózu: gestační diabetes neboli těhotenská cukrovka.
Nechápala jsem proč, vždyť jsem přece hubená!
Diabetoložka se na mě shovívavě usmála, dala mi do jedné ruky malý papír s doporučením, co jíst a čemu se vyhnout, do druhé glukometr a inzulín. Každý měsíc pak pečlivě sledovala, zda naměřené hodnoty zůstávají v mezích, aby se miminko správně vyvíjelo.
Na hlubší edukaci ale bohužel lékaři často nemají čas – a mnozí pacienti o ni ani nestojí. Vždyť proč měnit životní styl, když můžeme dostat lék a nemoc hodit za hlavu?
Paní doktorka mi rovnou prorokovala cukrovku 2. typu ve stáří. To mě ale nezná! Odjakživa jsem zvídavá, takže stručná doporučení mi nestačila a s proroctvím jsem se také nesmířila. Naštěstí se všechno odehrávalo už v době internetu, kde najdete informace o všem – pokud chcete hledat a máte na to čas.
Těhotenská cukrovka 3x jinak
Těhotenská cukrovka mě potkala ve všech třech těhotenstvích, a s ní tři různí diabetologové.
Poprvé: Inzulín 3x denně
Poprvé jsem si inzulín píchala 3x denně. Teprve jsem sbírala první informace, a lékařka chtěla mít jistotu, že po žádném z hlavních jídel mi hodnota cukru v krvi nevyšplhá nad limit. Prvotní zděšení z injekcí (z jehel jsem nikdy strach neměla, ale vlastnoručně to je přece jenom jiná liga) brzy vystřídala rutina, ale miminko si na ně nezvyklo. Bylo až neuvěřitelné, že pokaždé, když jsem se s injekcí přibližovala ke kůži, začalo protestovat a kopat jako o život.
Podruhé: Už jen večerní dávka
V druhém těhotenství jsem už věděla, kterým potravinám se vyhýbat, takže inzulín stačil už pouze večer, abychom udrželi v limitech i ranní hodnotu nalačno – protože tu prý stravou ovlivnit nemůžeme.
Potřetí: Strava jako lék
Na začátku třetího těhotenství jsem objevila převratné informace od dvou amerických diabetiků, kteří napsali knihu Mastering Diabetes a zrovna v té době k ní uspořádali i online summit. Slibovali, že při dodržování jejich doporučení jsou výsledky většinou patrné do dvou týdnů. Protože jsem neměla co ztratit a mohla jen získat, pustila jsem se do toho okamžitě, a ranní hodnoty se mi opravdu zhruba do 10 dnů snížily natolik, že paní doktorka nechtěla věřit svým očím, že to šlo bez inzulínu, při každé kontrole všechny hodnoty přísně kontrolovala a při každém překročení po jídle, byť i jen o desetinku, chtěla nasadit inzulín. Mé hodnoty ale byly stabilní i bez něj. Vysledovala jsem, že vyšší hodnoty glykemie – nalačno i po jídle – často souvisejí se špatným spánkem, stresem nebo nemocí. Zásadní vliv ale měla strava a rozpoložení mysli. Přestože předtím lékaři obvykle dávky inzulínu ke konci těhotenství zvyšovali, tentokrát jsem udržela glykemie pod limitem až do konce zcela bez něj.
Kontinuální měření glykemie
Pro ještě lepší kontrolu krevního cukru jsem si ke glukometru pořídila senzor, který dokáže glykemie kontrolovat průběžně ve dne v noci. Byla to jedna z nejlepších investic v mém životě, přestože mě od ní paní doktorka zrazovala, že jsou senzory příliš drahé a mám přece glukometr. Sama ale přiznala: „Když se změříte teď a za 10 minut, výsledek může být úplně jiný!“
Kompas
Těhotenská cukrovka byla pro mě prvotní důvod, proč se vůbec začít zabývat výživou – nejprve fyzickou, později i výživou mysli. V dětství, které jsem prožila v 80. letech, nebylo potřeba o jídle přemýšlet, většinu jsme zvládli vypěstovat doma. Z poctivé domácí stravy a z práce na poli se člověku tlak, cukr nebo cholesterol jen tak nezvýší. Když se ovšem k průmyslově zpracovaným produktům přidá sedavé zaměstnání a různé stresy, může být na problém zaděláno.
Někdo se na cestu zdravého životního stylu vydá i bez nakopnutí v podobě nemoci, jiný na ni potřebuje přejít s kompasem, který mu stejně jako mně ukáže, že jeho dosavadní směr nebyl úplně správný.
Závěrem bych ještě ráda podotkla, že přestože k lékařům chodím s pokorou a respektem, osvědčilo se mi být spíše pacientem uvědomělým než slepě poslušným, a lékařovy zkušenosti s nemocemi využít pro své nasměrování ke zdraví.
Pokud Vás tento příběh zaujal a hledáte průvodce na své cestě k výživě i rovnováze, ozvěte se mi – ráda pomohu najít směr i Vám.